"To je takový škorpil", říkalo se prý kdysi v Bulharsku, když přišla řeč na nadšence, zabývající se vykopávkami.
V mnoha bulharských krajích toto označení znamenalo totéž, co archeolog. Tak například i thráckou hrobku ze III. století v Pomorie první popsal jistý Karel Škorpil. V místním muzeu soli začíná přehled archivních fotografií tou, kterou v roce 1920 pořídil Karel Škorpil. No a na internetu jsem náhodou narazil na historii prvoligového fotbalového týmu Černo More Varna. Jedním z jeho zakladatelů byl - Karel Škorpil.
Je těžko se ubránit pocitu, že když si zadám do překladače z bulharštiny do češtiny slovo "škorpil",
že v českém překladu to nebude "cimrman" :-) Naštěstí jsem odolal pokušení, klikl jinam a tak se dostal
k pozoruhodné historii popsané v  článku o bratřích Karlovi a Hermínovi Škorpilových v Bulharsku.  

Na přiložené fotografii bratři Škorpilové první zprava a první zleva.

To je pořád samá novinka. Nejdříve to byly tyhlencty internety. Pak hned imejly, vifiny, jůtuby a já nevím co. Nejnovějším hitem jsou videa z dronů na internetech. To bylo dříve nemožné – ukázat co vidí racek v letu! Klovněte si na odkazy:
Jak asi vidí racek Pomorie nebo jak třeba vidí růžové jezero u Burgasu.
Nebo jak vypadají z výšky vinohrady mého kamaráda.
I když – to racka asi nezajímá – to je pohled spíše pro špačky...

Dnes - 6. března - je ten den, kdy by si všichni Miroslavové měli sypat popel na hlavu. Za vytlačení jména Albín z kalendáře.

Když už jste kvůli tomu, abyste měli 6. března svátek vy, soukjmenovci Miroslavové,  kdysi v roce 1989 provedli divoký odsun jména Fridrich/Bedřich na 1. března a Albín (které tam bylo původně) do zapomnění, mohli jste raději jméno Albín posunout ještě o den dozadu, na 29. února. To by bylo snad ještě přijatelné, protože pro Albíny vlastně symbolické, mít svátek pouze vzácně. Ale možná raději ne, teď tam je jméno Horymír, ještě daleko vzácnější.
Mohlo se to udělat ještě lépe - jako v Bulharsku:

V bulharském kalendáři je mnoho dní v roce, kdy svátek nemá prostě nikdo. A pak dny, kdy svátek má třeba deset jmen. Příklad: den jménem "Cvetnica" - česky Květnice -  svátek mají všichni, kteří se jmenují jako květina, strom a podobně - třeba Liliana, Jasmína, Kalina, Violeta, Kitka, Kamelia, Margarita, Róza, Javor, Jasen, Bor. A aby to bylo ještě zajímavější, jde o svátek pohyblivý, podle termínu velikonoc.

Takže navrhuju do jednoho dne seskupit jména Miroslav, Blahoslav, Jaroslav, Květoslav, Bohuslav, Radoslav, Břetislav, Pravoslav, Vladislav, Drahoslav, Slavomír, Čestmír...  a samo, že i jméno Horymír. To pak zbude v kalendáři místečko i pro Albíny.

V roce 2024 vychází Cvetnica na 28.4. No a Bulhaři svátek Albínům nezrušili - je právě na Cvetnicu: A lbí n 

Aby ale nedošlo k nedorozumění - mám mezi Miroslavy několik dobrých kamarádů a rád jim připiju k svátku,
v Bulharsku, 5. května. To mají společně svátek Ирина, Ирена, Иринка, Ириней, Мирослав, Мирчо, Мирослава и Мира (Irina, Irena, Irinka, Irinej, Miroslav, Mirčo, Miroslava a Mira).

Mupy Mup!

Text v odkazu je kalendář bulharských tradic s jejich popisem.
Pro další zajímavé texty stačí kliknout na odkazovaném webu
na záložku "Travel" . Podívejte se:
https://www.vagabond.bg/wonders-bulgarias-traditions-4446
Stránky jsou sice v angličtině, ale překlad čehokoliv do češtiny
je AI snadný, na dva kliky...

Na fotografii je Šnečí dům, pěkná pětiposchodová stavba.
Jestli budete projíždět Sofií, najdete jej t ady. 

Budu trošku osobní. Jak vypadá moje potravinová pyramida v Bulharsku? Ne každý bude mít na toto mé doporučení žaludek, ale budiž :-)
Základem všeho je bulharský jogurt. A ten je pro mě současně i vrcholem pyramidy. Jím ho prostě pořád. Jogurt (přírodní, neochucený), který se v Bulharsku jmenuje "кисело мляко" je prostě lahůdka a ještě ke všemu neobyčejně zdravá. Před nějakými 120 lety v Pasteurově ústavu v Paříži zkoumali,
proč žijí lidi v bulharských horách déle než běžná evropská populace. Přišli na to, že je to díky konzumaci jogurtu obsahujícímu bakterie Lactobacillus Bulgaricus. A tady se o tom píše více.

Přijel jsem do Pomorie v půlce října a zjistil, že moře tu je i mimo turistickou sezonu. Voda je pravda trochu chladnější - viz teploměr, ale YouTube mi vysvětlilo, že koupat se tu dá kdykoliv, třeba v lednu. 
Od zítřka se proto začnu otužovat. Přinejhorším zmrznu. Nebo se mi třeba stane něco lepšího - zkamením jako tenhle pán - cituji Google překlad:

"Peyo Yavorov je jedním z nejoblíbenějších bulharských básníků, kteří žili a pracovali v Pomorie. Strávil dlouhé hodiny uvažujícím o moři, a dnes je místo, které se jmenuje Javorovské skály, kde můžete vidět sochu autora. Posaďte se na lavici skalami a udělejte trochu tiché rozjímání o sobě - ​​kdo ví, mohlo by to inspirovat váš vnitřní básník."

Miluju tyhlety strojové překlady Google, pro jejich svěží pohled na svět.

Můj vnitřní básník se nechal inspirovat pohádkou H.CH. Andersena - vnitřním zrakem si vybavil slavnou sochu v Kodani a sochu Peyo Yavorova kvůli jistým podobnostem pojmenoval "malý mořský vilník".

Edit 2023: odkaz na překlad nefunguje, stránka zmizela. Kvalita automatických překladů se za pět let neuvěřitelným způsobem zvedla. Nechám tu ale původní text z piety - jako vzpomínku na dobu nedokonalosti...

Moju staru zatim doma braly mory
lidi ohryzavali televizory
tady nešlo nad čim plesat
tož padesat na padesat
ať vim esi su to ty bulharske hory

Nejznámější bulharské pohoří se jmenuje Ukulele (aspoň tak o tom spekuluje Jarek Nohavica v písni  Milionář ), nejvyšší pohoří Rila a Pirin a nejpřístupnější pro kombinaci s pobytem u moře je Stará Planina.
Když sjedete například z dálnice na polovině cesty mezi Sofií a Burgasem, směr Karlovo, po asi 50 kilometrech dojedete do městečka Sopot, ze kterého vás vyveze lanovka do národního parku Trojanský Balkán do nadmořské výšky 1.600 m. Odsud se dají podniknout jedno nebo vícedenní tůry už víceméně po hřebenech. Nejvyšší hora oblasti Botev – 2.376 m. Na několika místech jsou ocelová fixní lana, cesty jsou poměrně dobře značené - pro představu klikněte zde. Na netu se dá najít podrobná mapa.
Přespat se dá na několika turistických chatách (bulharsky chiža) nebo v útulcích (bulharsky zaslon). Popis jedné cesty najdete zde, na stejném portálu jsou ostatně i dobré články o zmiňovaných pohořích Rila a Pirin. Jen o tom Ukulele tam nikde nepíšou...

Letos jsem objevil úžasný bulharský svátek. Nenajdete jej v kalendáři. Vždy 30. června večer v Bulharsku se
na pobřeží scházejí lidi, aby oslavili při čekání na východ slunce přírodu a příchod léta. Svátek je pojmenován JULY MORNING po slavné písni skupiny Uriah Heep z roku 1971. Jejího ex-zpěváka - Johna Lawtona – napadlo po koncertu asi před osmi lety v Bulharsku při úsvitu 1. července zazpívat tenhle song. Založil tak tradici, která od té doby nabírá na síle. Lidi přijíždějí z celého Bulharska na pobřeží - kytary, bonga, ohně, kolem postavené stany. Zažil jsem letos takovou noc, s koncertem asi pěti skupin, v Burgasu. Na dlouhé pláži podél koncertního podia hořelo asi padesát ohňů a ve vzduchu se mísila vůně hořícího dřeva, moře a doby hippies, jestli mi rozumíte...
Východ slunce jsem si pak vychutnal po pozdně nočním přejezdu zpátky na pláži v Pomorie.

Už jsem týden zase doma, ale v uších a v očích mi ještě pořád běží atmosféra té chvíle. Tak silná, že se jí nemohu zbavit ani největšími hity Michala Davida ;-)
Takhle nějak to vypadá - nechejte se na chvíli unést taky.

There I was on a July morning
Looking for love
With the strength of a new day dawning
And the beautiful sun
...

K tomuto titulku mě donutil článek o tom, že mořské vlny za bouře 8. února 2012 odhalily na pobřeží u Sarafova (což je asi 10 km od našeho bytu) zbytky starověkých budov a sloupů – zřejmě město z období konce Římské říše. Další část odhalování památek je už prováděna lidmi. Odborníci zatím zjistili, že budovy měly vlastní kanalizaci, našly se už hliněné hrnce a připravuje se rozsáhlý archeologický průzkum. První foto.
 

Opravdu to tady v Bulharsku děláte opačně? Tak-tak, souhlasí Christo nebo Stefka a pro Čecha nepochopitelně zavrtí hlavou :-)
Když se zeptáte na cestu a Dimitr odpoví, že máte jít „naljavo“ a pak „napravo“, tak v polovině cesty zabloudíte – „napravo“ totiž znamená rovně, přímo. Zahnout doprava se bulharsky řekne „nadjasno“. Po návratu mu pak neříkejte, že to tam bylo prostě úžasné. V bulharštině to znamená hrozné/strašné.
Když vás Joana v restauraci požádá, zda si může půjčit „stol“, nebraňte si stůl. Pouze Vás požádala, jestli je volná židle. No a když zaslechnete slovo „vrata“, tak je řeč o dveřích.
Pokud se chcete účastnit na lekci aerobiku na pláži, pozor – „klek“ znamená česky dřep.
Poslední poznámka – pokud při plavání dojde k nejhoršímu, nevolejte „topím se!“. V bulharštině to znamená namáčet se. Čili Alexandr, Elena a Petja jen zakroutí hlavou na znamení toho, že to děláte dobře. Nakonec vám tak nezbude než spolehnout se na Stopařova průvodce po galaxii a jeho heslo – Nepropadejte panice. Použijte obligátní slovo POMÓÓC!

Jste na návštěvě u rodičů nebo prarodičů. Anebo jste třeba na chatě, kterou jste před pár lety koupili a zůstalo tam něco po původních majitelích. Co – něco? Po návštěvě třetího takového místa si řeknete – ty hnědé vázičky, džbánečky a kalíšky s černobílo či ještějakým vlnovkově stékavým vzorkem jsem už někde viděla! Po pátém takovém místě vás napadne – ty hrníčky se snad rozmnožují! No a pak se záhada vysvětlí: je to keramika z Bulharska – tam jezdili kdysi na dovolenou všichni. No a ti, co tam nejeli, dostali od těch, co tam byli tenhle suvenýr. Taky určitě dostali lahvičku koňaku Slnčev Brjag nebo Pliska – ten se však nezachoval ale vypil – škoda.

Toto jsou tradiční suvenýry, které si lidi z Bulharska vozí (koňak Pliska se vyrábí právě v Pomorie). Pak jsou tu suvenýry zaměnitelné s každou návštěvou přímořské země – lastury a mušle a více či méně podivné kreace z nich vyrobené.
Když jdete nakupovat, narazíte brzy na zajímavou podobnost z domova. Stejně jako Češi s přezíráním hledí na zboží laciné a nižší kvality z Polska, v Bulharsku takto koukají na zboží "Made in Turkey".
Ale raději zpět k těm suvenýrům. Čím se ještě místní chlubí jsou pleťové vody, šampóny a další kosmetika vyráběná s použitím oleje z růží – Bulharsko je třetím největším exportérem na světě.

No, smůla, že si člověk neodveze to, co by chtěl nejvíc – moře. Takhle si ho položit před dům. Nebo lépe za dům - aby nepřekáželo, když pak jeden jede každý den do práce a z práce… 

Věřte nebo ne, málem jsem koupil za 70.000 korun koberec, který vidíte vedle na obrázku. Tohle s člověkem udělá jeden den pobytu v Istanbulu. Vejdete do říše pohádek Tisíce a jedné noci a úplně ztratíte pojem o realitě. Nádhera mešit, vyvolávání muezzinů, procházka bludištěm Velkého bazaru a přilehlých ulic, omamný černý čaj, celodenní únava po smlouvání s prodavači a najednou máte pocit, že se vám všechno zdá.
Nezdá: to je pravý Orient a návštěva Čecha v něm je jako přistání člověka na Měsíci – všechno je pětkrát lehčí – i utrácení peněz. Prodavači používají nádherné finty, jakoby už v dětství chodili na kursy obchodních dovedností a používají to tak přirozeným způsobem, že se obchodovat asi vlastně učili ne ve škole, ale už ve školce.

V podvečer jsem se kochal kouzelným prostranstvím mezi Modrou mešitou a Hagia Sofia a náhodou.?. jsem se dal do řeči s chlapíkem, který měl nedaleko dílnu výrobků
z kůže. Pozval mě na prohlídku. Po půl hodině se stočila řeč na koupi bundy nebo kabátu. Bezelstně jsem prohlásil, že kůži na své kůži vlastně nesnáším a NIKDY bych si to nekoupil. Jen v jeho očích a jen asi dvě sekundy bylo vidět zklamání, že neudělá obchod. Pak se znova nadechl a pokračoval v přesvědčování. Dorazil mě tím, že řekl, že si bude až do smrti klást za největší čest, že si u něj koupil kabát PRÁVĚ člověk jako já.

PS: koberec ani kabát jsem nekoupil – naštěstí jsem v tomhle snu neměl tak naplněnou peněženku...

Jak v Bulharsku, tak v sousedících zemích na cestě – Rumunsko, Srbsko – je pravoslavná větev křesťanství hlavním náboženstvím. V Pomorie i cestou tak můžete navštívit kostely nebo kláštery, kde se setkáte s jinou kulturou.
Při vstupu do kostela jsou dva stojany, do kterých příchozí vkládají zapálené svíce – za živé a za mrtvé. Dominantou kostela je takzvaný ikonostas, stěna tvořená ikonami Spasitele, Bohorodice a svatých (to je další rozdíl proti západnímu ritu – v pravoslavném kostele nenajdete žádné sochy). V této stěně jsou troje dveře - prostřední carské, kterými může procházet k oltáři pouze kněz, dále pak tzv. jižní a severní dveře, kudy může i diákon.
Na rozdíl od katolické mše je pravoslavná mše celá zpívaná. Nepoužívají se varhany ani jiné hudební nástroje. Kněz slouží liturgii otočený stejným směrem jako věřící v kostele. V tradičnějších místech chybí i lavice k sezení, muži stojí napravo, ženy se zahalenou hlavou nalevo.
Na dobře přístupném místě jsou umístěny ikony k uctívání. Úcta ikonám se projevuje okuřováním kadidlem, líbáním, nebo poklonami. Ikony jsou malovány po staletí stejným způsobem - bez použití perspektivy, se stále stejnými charakteristickými detaily – výrazem a postojem postavy, oblečením, barvami. To vše slouží ke zdůraznění jejich duchovní stránky - v každé ikoně je podle tradice příslušný světec přítomen.
Velmi často jsou na všech stěnách kostela fresky, někdy i zvenčí - znázorňují starozákonní a evangelijní výjevy a výjevy ze života svatých, bo lidi neuměli číst a k jejich srdcím promlouvaly mimo jiné i malby (jsou to vlastně předobrazy komiksů). Zvláště znázornění pekla vypadá pro nás laiky velmi znepokojivě...

"Rozdělení na kmeny není. Také není jednotného typu bulharského; vyskytují se tváře rázu slovanského, románského, řeckého i tureckého. Barva vlasův a očí je nejvíce temná. Bulhar je svalnatý, snese veliká namáhání, je pracovitý, zdánlivě klidný, ale začasté cholerický a svéhlavý. Způsob života jeho jest velice střídmý. Jazyk vyniká velikým bohatstvím slov; obsahuje arci také mnohá cizoslova řecká a turecká. Písmo jest kyrillské.
Ze zábav lidu vynikají sbory - posvícení a zimní sedénky a predénky - přástky. Jednoduchý národní tanec choro se podobá tancům jihoevropským vůbec, provençalské farandole atd.
U lidu se drží množství zbytků pohanství, víra v ženské víly horské, řečené samodivy či samovily, zlé víly brodů -  brodnica, zlé duchy - psoglavy, pověry hadí a orlí atd. Léčení - magija, bajanje - provozují jmenovitě na západě čaroději a čarodějnice - vražalci, vrački. Rozšířena je i víra ve vampyry."

Více, mnohem více najdete ve slovníku zde.

Vymíráme  -  my, kteří jsme se na základní škole ještě učili povinně rusky a tedy přečteme snadno znaky azbuky. Nenapadlo mě to do chvíle, než jsem na jednom diskusním fóru četl, jak už dnes někteří nerozumí ani slovenštině. Doteď jsem na to nepomyslel, mých pět let prožitých na Slovensku se mi dostalo do podvědomí i jazykově.

Vlastně to pro mladší Čechy není tak úplná legrace se v Bulharsku zorientovat, když chtějí přečíst nápisy psané azbukou. Není to ale tak zlé, hodně nápisů je psáno latinkou. Před deseti lety jsem byl v Bulharsku poprvé. Chtěl jsem si odvézt něco na památku a napadlo mě koupit si triko s nápisem v azbuce. Prošel jsem všechny obchody i stánky na tržnicích – nic, všechno psané latinkou.
Až nakonec – heuréka! – vidím krásné triko s velkými písmeny, které jsem chtěl. Hned jsem se ale zarazil. Tomu v Čechách nikdo rozumět nebude. Nikdo nepochopí, že logo světoznámého výrobce sportovního oblečení se čte RIMA...

A tak pro jistotu přikládám tabulku pro snadnější čtení nápisů psaných cyrilicí:

Daleko více než u nás je v Bulharsku oblíbený folklór. Je tu dokonce několik televizních a rozhlasových stanic specializovaných na folklórní hudbu. Ta je kromě místních zdrojů ovlivněna řeckými, makedonskými a tureckými hudebními motivy. Proč o tom píšu: byl jsem překvapený, jak velké procento moderní bulharské pop music (kde je právě i folklórní vliv znát) hrají na diskotékách. A kolik lidí se odváže večer v restauracích, popadne se za ruce a začne tančit bulharský kolový tanec. Tady teorie -  choro a tady běžná praxe - choro.
Aby blog nebyl pouze vizuální, ale audiovizuální - dopřejte si dávku bulharské popkultury na YouTube. Pokud se chcete doslechnout více (o) folklóru, tak na stránkách Balkanfolk.com najdete ukázky melodií a písní z jednotlivých oblastí Bulharska. Je tam i odkaz na stránky se vzory bulharských krojů.

 Moc pěkně píše o Bulharsku na svém blogu paní Margarita Troševa.