Opilý Istanbulem

Věřte nebo ne, málem jsem koupil za 70.000 korun koberec, který vidíte vedle na obrázku. Tohle s člověkem udělá jeden den pobytu v Istanbulu. Vejdete do říše pohádek Tisíce a jedné noci a úplně ztratíte pojem o realitě. Nádhera mešit, vyvolávání muezzinů, procházka bludištěm Velkého bazaru a přilehlých ulic, omamný černý čaj, celodenní únava po smlouvání s prodavači a najednou máte pocit, že se vám všechno zdá.
Nezdá: to je pravý Orient a návštěva Čecha v něm je jako přistání člověka na Měsíci – všechno je pětkrát lehčí – i utrácení peněz. Prodavači používají nádherné finty, jakoby už v dětství chodili na kursy obchodních dovedností a používají to tak přirozeným způsobem, že se obchodovat asi vlastně učili ne ve škole, ale už ve školce.

V podvečer jsem se kochal kouzelným prostranstvím mezi Modrou mešitou a Hagia Sofia a náhodou.?. jsem se dal do řeči s chlapíkem, který měl nedaleko dílnu výrobků
z kůže. Pozval mě na prohlídku. Po půl hodině se stočila řeč na koupi bundy nebo kabátu. Bezelstně jsem prohlásil, že kůži na své kůži vlastně nesnáším a NIKDY bych si to nekoupil. Jen v jeho očích a jen asi dvě sekundy bylo vidět zklamání, že neudělá obchod. Pak se znova nadechl a pokračoval v nabídce. Dorazil mě tím, že řekl, že si bude až do smrti klást za největší čest, že si u něj koupil kabát člověk jako já.

PS: koberec ani kabát jsem nekoupil – naštěstí jsem ve snu neměl tak naplněnou peněženku...