Suvenýr, suvenýr

Jste na návštěvě u rodičů nebo prarodičů. Anebo jste třeba na chatě, kterou jste před pár lety koupili a zůstalo tam něco po původních majitelích. Co něco? Po návštěvě třetího takového místa si řeknete – ty hnědé vázičky, džbánečky a kalíšky s černobílo či ještějakým vlnovkově stékavým vzorkem jsem už někde viděla! Po pátém takovém místě vás napadne – ty hrníčky se snad rozmnožují! No a pak se záhada vysvětlí: je to keramika z Bulharska – tam jezdili kdysi na dovolenou všichni. No a ti, co tam nejeli, dostali od těch, co tam byli tenhle suvenýr. Taky určitě dostali lahvičku koňaku Slnčev Brjag nebo Pliska – ten se však nezachoval ale vypil – škoda.

Toto jsou tradiční suvenýry, které si lidi z Bulharska vozí (koňak Pliska se vyrábí právě v Pomorie). Pak jsou tu suvenýry zaměnitelné s každou návštěvou přímořské země – lastury a mušle a více či méně podivné kreace z nich vyrobené.
Když jdete nakupovat, narazíte brzy na zajímavou podobnost z domova. Stejně jako Češi s přezíráním hledí na zboží laciné a nižší kvality z Polska, v Bulharsku takto koukají na zboží "Made in Turkey".
Ale raději zpět k těm suvenýrům. Čím se ještě místní chlubí jsou pleťové vody, šampóny a další kosmetika vyráběná s použitím oleje z růží – Bulharsko je třetím největším exportérem na světě.

No, smůla, že si člověk neodveze to, co by chtěl nejvíc – moře. Takhle si ho položit před dům. Nebo lépe za dům - aby nepřekáželo, když pak jeden jede každý den do práce a z práce…